Úhlejov

HISTORIE

Obec Úhlejov je tvořena částmi Úhlejov, Chroustov, Brodek, Zavadilka a samotami Růžovka a Horní mlýn. Nachází se asi 2 km od Miletína a 8 km od Hořic v Podkrkonoší. Leží na jižním úbočí kopce Zvičiny mezi potůčky Hornoúhlejovským a Dolnoúhlejovským. V nejsevernější části se nachází osada Růžovka. Západně od Úhlejova je část vesnice Chroustov, který byl původně samostatnou školní obcí a až roku 1990 byl připojen k Úhlejovu.

Úhlejov patříl ve 13. století do panství Německých rytířů. Jeho existence je potvrzena listinou ze 14. března 1267 v podobě "villa Huleyowie", zčeštěno Hulejov. Jméno odvozeno od osobního jména Hula vzniklého z jména Urlic, český Oldřich a přivlastňovací příponou -ov -oj. Roku 1423 ho vlastnil Diviš Bořek, poté je v letech 1515 - 1540 vlastnili Trčkové z Lípy a po nich Smiřičtí ze Smiřic v letech 1540 - 1560. V tomto roce je převzal Jiří z Valdštejna a roku 1625 je získal Albrecht z Valdštejna. V roce 1637 Úhlejov vlastnil Jan Jetřich Grodecký z Grodu. Po něm od roku 1657 Kryštof Ferdinand Katulinský, Hynek Václav Falge. Roku 1804 je přezal František Xaver Cecinkar, rytíř z Bírnice a poněm kněžna Rosa Hohenlohe z Barštejna.

V obci a blízkém okolí je velmi dobře zpracovaná historie, která je publikována v brožurách Domov v kopcích a místních sborníčcích. Dále je dostupná na místním obecním úřadě, kroniky jsou vedeny již od 19. století.

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI

- c. k. plukovník Josef Voňka (1854 - 1918)

- Mudr. Antonín Balatka - lodní lékař ve vojenských korábech (1826 - 1876)

- MUDr. Karel Voňka - chirurg a primař hořické nemocnice, syn plukovníka J. Voňky (1898 - 1967)

- PhDr. a DrSc. Václav Machek - univerzitní profesor a jazykovědec (1894 - 1965)

- Z Úhlejova pochází rod Erbenů. Při pátrání po předcích K. J. Erbena bylo ve starých pozemkových knihách zjištěno, že rodina žila na počátku 18. století v Úhlejově, kde prapraděd Erbenův, Adam Erban koupil v roce 1704 od svého švagra Fridricha Borůvky živnost, čili grunt za 93 kop grošů českých. Zemřel roku 1712 a vdova Dorota Erbanova se provdala za Jana Jakla ze Zdobína, který tu živnost předal roku 1732 nevlastnímu synovi Adamovi Erbanovi. Ten ji r. 1736 vyměnil s bratrem Janem Erbanem za živnost v Rohoznici. Syn jeho, Jan Erban, prodal živnost roku 1769 Františku Dufkovi, v jehož rodě byla až do roku 1843. Děd K. J. Erbena, Jiří Erban, nar. 1741 v Rohoznici, povoláním krejčí, měl v Rohoznici dům. Ten převzal r. 1800 syn Jan Erban. Ale již roku 1806 si koupil dům č. 142 v Miletíně a domek v Rohoznici prodal t.r. svému příbuznému Janu Voňkovi. Ten domek ve svahu pod farskou zahrádkou stal se v roce 1811 rodným domkem K. J. Erbena. Domek byl původně dřevěný, poškozen požárem v r. 1826, později přestavěný na kamenný tak, jak jej známe i dnes. V podkroví je komůrka, do níž se musí po dřevěných schůdkách. Okénko k severu otevře krajinu stoupající po polích a lesích až ke Zvičině. Odtud vidíte "okolo lesa pole lán", poutníka mízejícího v chrastině jedné, "dávné popraviště" se statuí mariánskou uprostřed líp, i divé doupě vraha Záhoře a dále po stráních rozseté "Vísky", kde vrčely kolovraty při louči hluboko do noci. A proto většina Erbenovy tvorba je zasazena do zdejšího okolí.

MÍSTNÍ NÁZVY A OZNAČENÍ

Místní jména jsou důležitým pramenem pro dějiny osídlení, pro určení způsobu hospodaření a pro dějiny obce. Jsou to názvy terenních útrarů, pozemků, komunikací, vodstva a vyznačených míst v krajině - osamělých stromů, zřícenin, křížů a božích muk. Jejich význam je zdůrazňován tím, že velkorysou přestavbou našeho venkova, při přechodu od individuálního hospodaření ke kolektivnímu, došlo postupně k úplné likvidaci a zapomnění.

1. Čeperka - lesní stráň na zdobínském katastru, odděleném od úhlejovského potokem Bystrým, dříve Bystřicí a východně od silnice Miletín -> Třebihošť. Na jihu navazuje na lesy miletínské.

2. Schlossberg (lidově Šušpárek) - nemovitá kulturní památka, která se stala dominantou v kraji pod Zvičinou. Archeologický výzkum provedený v roce 1979 prokázal přítomnost strážního hradu z první vlny kolonizace, provedené Řádem Německých rytířů z Miletína na přelomu 12. a 13. století. Pro svoji zachovalost byl zapsán do Ústředního seznamu památek České republiky (ev. č. 4801). Po silnici vedle Horního mlýna a severovýchodním okrajem Schlossbergu prochází turistická stezka.

3. Habřina - menší les pojmenovaný dle osázení, vedle stezky směrem k bílému kameni.

4. Hapatyka - název podle výskytu léčivých bylin. Původně svažité pole a část pastviny v současné době lesní porost mezi Habřinou a Homolí (p. č. 178 Třebihošť s návazností na úhlejovský katastr).

5. Homole - p. č. 173 v Třebihošťi, svažitá vyvýšenina osázená převážně listnatými stromy, severovýchodně od Úhlejova. Katastr oddělen Hornoúhlejovským potokem.

6. Skalka - původně pole a les. Název vznikl od kamenitého povrchu (p. č. 38 - 43). Terén se svažuje do Hornoúhlejovského údolí.

7. Kalvárie - původně les a pole (p. č. 48/1 a 48/2) na svahu těžko přístupném, východně od kamenného kříže s platikou svaté rodiny.

8. U oběšence - pole na mírném svahu severně od Kalvárie, v blízkosti polní cesty směrem k Třebihošti (p. č. 60/1). V roce 1945 se na plané hrušni oběsil prchající německý občan.

9. V Březině - svah osázený původně březovým porostem severně od polní cesty vedoucí do Třebihoště (p. č. 72).

10. V dolech - údolní lesní svah severovýchodně od osady Růžovka (p.č. 109 a 110). Dle pověsti se prý v tomto prostoru kdysi dolovalo uhlí.

11. Černý kopec - hustý převážně lesní porost, vedoucí podél cesty od Růžovek ke Zvičině (p. č. 123, 126, 131).

12. Kovel - lesní cesty severovýchodně od osady Růžovka, vytvářející křižovatku (p. č. 96 a 107). Majitel uplatnil vzpomínku na železniční křižovatky v Koveluv Polsku za první světové války.

13. U obrázku - les a lesní cesta severozápadně od osady Růžovka (p. č. 126/2). Původně asi 100 m od hranice katastru stála mohutná borovice, na které byl připevněn obraz v dřevěném rámu.

14. U havírny - lesní porost v údolí brodeckého potoka, nyní Trotinky, západně od osady Růžovka (p. č. 151 Zvičina). V lese se nachází bývalá štola po prováděné těžbě stříbra v roce 1720.

15. Ve dvorcích - pole, nacházející se v údolí pod osado Růžovka (p. č. 176).

16. Na břidlách (lidově břílách) - pole, rozložené v okolí sv Josefa a směrem na jih (p. č. 191- 208). Název je podle břidlicového podkladu.

17. U Josefa - cesta a pole je náhorní rovina u křížku s plastikou sv. rodiny (p. č. 46/1 a 191).

18. U kaluží - je pokračování cesty od Josefa směrem k osadě Růžovka (p. č. 52 a 422/1).

19. Stařice - lesy na svahu do údolí brodeckého potoka a v prostoru chatové osady (p. č. 201 - 213).

20. U strání - je les v návaznosti na Stařici (p. č. 189/1).

21. Mršník - pastvina na svahu severně od křižovatek cest ke Stařici (p. č. 232/2, místo, kde se kdysi zakopával uhynulý dobytek).

22. Ulehlina - bývalé svažité pole, zůstávalo dlouho ladem jako okrajová část lesa Stařice (p. č. 205).

23. Stráň - les a pastvina na svahu do údolí brodeckého potoka západně od Úhlejova (p. č. 232/2 - 236/6).

24. Prádlo - louka u brodeckého potoka, kde se kdysi bílilo prádlo (p. č. 250).

25. Úhlejovský kopec (Bělinův kopec) - původně pole, svah směrem k západu, proti lesu "Pustý" (p. č. 250/2). Za správy poličanské vrchnosti a rytíře Cecinkara byl zde učiněn pokus s kopáním uhlí v roce 1812.

26. Na drahách - jsou pastviny podél obecní cesty, které se kdysi prodávaly v dražbě (p. č. 261, 259, 448/2, 422 a 37).

27. Pustý - les v blízkosti osady Brodek (p. č. 787 Miletín).

28. Kostelňák - svažitá cesta vedoucí z osady Brodek s silnici Miletín -> Zvičina (dříve jako spojovací lesní a polní cesta od Brodku do Miletína).

29. U nádržky - název zahrnuje louku, břehy a bývalý náhonk Hornímu mlýnu (p. č. 325/2, 442 a 461).

30. U lávky - louky u přechodu přes Hornoúhlejovský potok východně od Úhlejova (p. č. 309/2 a 317).

ÚHLEJOVSKÁ KAPLIČKA

V roce 1816 postavili si obyvatelé Úhlejova s přispěním celé obce kapli zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému. Zdejší lid ji jmenoval kapličkou svatého Martina, protože má ve svém štítě reliéf tohoto světce - zřejmě k uctění jména rychtáře Martina Balihara za jehož správy byla kaplička postavena. Na kapli byl zavěšen zvon. Toto byl první projev samostatnosti místní správy.

V druhé polovině roku 2007 byla provedena oprava a celková rekonstrukce střešní krytiny na kapličce na kterou byl instalován nový dřevěný šindel. Tato rekonstrukce střechy byla provedena dodavatelskou firmou v hodnotě 20.000.-Kč. Ve štítu kapličky byl restaurován kamenný reliéf sv. Martina sl.Šárkou Špůrovou a také byly kompletně zrestaurovány dveře panem Lukášem Přibylem, vše sponzorským darem, proto jim děkujeme. Svými finančními dary přispěli i obyvatelé obce, kterým také velmi děkujeme.